PŘÍTEL V NESNÁZÍCH
Byla zima a ten den mi umřel můj
milovaný mourovatý kocourek. Chytnul kočičí
chřipku a zemřel na žloutenku. Ten kocourek byl moje všechno a
proto jsem ho v jeho poslední hodince položila na pohovku a
říkala ať neumírá že bez něj bude můj život
chudý. Umřel. Vzala jsem ho jemně do náručí a
vyběhla do pochmurného venkovního počasí.
Běžela jsem po louce a slzy mi proudem tekly. Vběhla jsem do lesa
a tam se zastavila. Kocourka jsem položila na kámen a začalu
mu kopat malý hrobeček. Když byl hotový uložila jsem
do něj své nejmilovanější zvířátko a
začala ho přikrývat hlínou a modlit se za jeho
překrásnou dušičku. Nakonec jsem na hrobeček dala kameny a
mezi ně zaklínila malý křížek. S pláčem
sem ulehla vedle čerstvého hrobu a plakala. Nevím jak
dlouho sem tam ležela ale najednou mě vylekal praskot větviček.
Podívala jsem se směrem, odkud vycházel ten zvuk, a
zkoprněla jsem. Přede mnou stál nádherný
rezavý kůň s hvězdou na čele, který si mě
nedůvěřivě měřil pohledem. Postavila jsem se a kůň o krok
ustoupil. Napřáhla jsem k němu ruku a pomalinku jsem k němu
začala přistupovat. Koník stál a sledoval každý
můj pohyb a při tom byl připraven k útěku. Na chvíli
jsem se zastavila a čekala jestli přijde blíž. Nejdříve
si mě změřil pohledem od hlavy až k patě a potom krůček po
krůčku přistoupil k mé ruce a začal ji nedůvěřivě
očichávat. Když ji očichal pohladila jsem ho po jeho
překrásné hlavě a něžně ho políbila na
čelo. Koník ke mně přistoupil blíž a já jsme
ho pomalu konejšivě hladila po krku. Až nyní jsem si všimla
odřenin na jeho kohoutku, které nejspíš udělalo
špatné sedlo, a škrábancůna nohách. 'To je
strašné jak s tebou zacházeli' pomylsela jsem si.
Krvácející rány jsem mu omyla sněhem,
vzala ho za ohlávku a pomalu s ním šla k našemu domu.
Zavedla ho do naší nepoužívané stáje a
ošetříla mu rány na nohou a kohoutku. Jemně jsme ho
pohladila po čele a doufala že mi rodiče doovolí si ho
nechat. Dovolili. Od té doby se Amigovi rány zahojili a
proto se spolu vždy rádi vracíme do míst našeho
schledání a dáváme na hrobeček
milovaného kocourka kytičku, protože bez něj bych se s
Amigem nikdy nesetkala.
Díky
(Macek, 25. 12. 2006 21:55)