Koně a pohoda

NAVŽDY

„Jedu projet Darka“ zakřičela jsem z koňského hřbetu za sebe, ale asi mě nikdo neslyšel. Koukla jsem se ještě jednou na svůj domov kde máme spoustu koní a nevěděla jsem že je to naposledy.
Cvalem jsme přejeli s Darkem louku a zamířili na naše tajné místo na okraji strže z které je překrásný výhled. Jako vždy jsme zastavili u velkého buku a já uvázala Darka k větvi.
Z batohu jsem si vyndala fotoaparát a fotila dokud mi nedošel film. Najednou jsem ale vyděla jak můj Dark zpozorněl, zavětřil a sklopil uši. Někdo najednou stál za mnou a já už jen cítila jak padám a padám a padám. A potom jsem se probudila. Cítila jsem jak mi kapky potu stékají po tváři a celá se klepu. 'Vždyť to byl jen sen!' pomyslela jsem si a šla se vysprchovat a nasnídat. Po snídani jsem šla do stáje pozdravit svého milovaného koně. Ve dveřích stáje jsem narazila na mamku. „Projeď prosím tě Darka, já to dnes nestihnu tak ať má nějaký potěšení“. Řekla a odešla. Vzpoměla jsem si na sen a na zádech mi naskočila husí kůže. Koně jsem vyhřebelcovala, vyvedla k ohradě, nasedlala a nauzdila. Vyšvihla jsem se na něj a ani se neohlídla a jela. Cvalem jsme přejeli louku a na rozcestí se vydali na opačnou stranu, kde nebyla strž. Projeli jsme les a ocitli se u strže! 'to není možné' obrátila jsem koně a jela na opačnou stranu, projela jsem lesem a znovu jsem vyjela u strže! Uvázala jsem ledabyle Darka ke stromu a šla se kouknout jestli je to opravdu jedno a totéž místo. Bylo. Obrátila jsem se k odchodu když v tom vydím statného muže který mi zahradil cestu. Provlékla jsme se pod jeho napřaženou paží a běžela jsem k Darkovi. Najednou se za mnou ozvalo jakési cvaknutí a „stůj!“ Obrátila jsem se a vyděla jak na mě míří hlaveň obrovské pušky.Strachy jsem zavřela oči, slyšela jsem tlukot svého srdce. Dark zaržál, ozval se výstel a ticho. Musela jsem otevřít oči a zjístit co se stalo. Zhrozila jsem se: "Snad ne ...". Nakoukla jsem ze strže dolů. Na dně ležel ten zavalitý muž co na mě mířil puškou a ...můj milovaný Dark. Oběhla jsem celou strž abych našla nejchůdnější terén abych se mohla dostat dolu. Na dně strže jsem se vrhla ke svému milovanému, dosud žijícímu koni. Prohlédla jsem jeho tělo a zjistila jsem že má střelnou ránu uprostřed hrudi a zlámané všechny nohy. S pláčem sem objala jeho hlavu a nechala kapat své slzy na již mrtvého koně. Domů jsem se vrátila pozdě v noci a život šel dál, ale nikdy jsem nezapoměla na koně který mě miloval tak že za mě objetoval život.