Koně a pohoda

TAJEMSTVÍ-1

Bylo tam krásně. Letním sluncem prosluněná stráň se zelenala a na ní rostli plané růže. O kus dál se pásl koloušek se srnou a já se snažila si všechnu tu krásu vrýt do paměti. A tam na kopci za tou krásou vykukovala zřícenina hradu Cimburk, a tam sme s mím koněm Ardenem měli namířeno. Projeli jsme lesem a procválali loukou. Cimburk se o kousek přiblížil a mi byli hnáni zvědavostí. Před námi se na cestě objevil padlí strom a já pobídla svého grošáčka ke skoku. Prolétli jsme nad ostrou větví a uháněli cvalem po louce porostlé pampeliškami. Ve chvíli kdy jsme s Ardenem projížděli okolo obrovského topolu, zazněl výstřel a Arden si stoupl na zadní. V sedle jsem se udržela jen tak tak. Uklidnila jsme svého koníka a jen vyděla jak se něco mihlo v lese. Uvázala jsem svého milovaného grošáčka k nízké větvi topolu a šla se kouknout na kraj lesa kde jsem to něco zahlédla. Nic tam nebylo, jen pár utržených pampelišek leželo v křoví. Dostala jsem strach a utíkla k Ardenovi, nasedla na něj a bez ohlížení jsem se rozjela směrem k Cimburku. Do večera se nic nestalo a prot jsem se uklidnila a už na to nemyslela. Nechala jsem Ardena pást na louce a začala stavět stan. Moc mi to nešlo ale po nějaké chvíli se mi to přee jenom podařilo. Opatrně jsem uložila Ardenovo sedlo a uzdečku na větvi stromu a Ardena přivázala k téže větvi aby mi neutekl. Potom jsem si na malém ohníčku, který se mi podařilo rozplápolat, upekla dva buřty a s plným břichem jsem ulehla do spacáku ve stanu a usnula. Probudil mě divný smrad a ržání koní. Vykoukla jsem ze stanu a vyděla že je Arden neklidný a že odněkud stoupá mohutný oblak dýmu. Oblékla jsem si kalhoty a šla se podívat odkud vychází ten kouř. Došla jsem na okraj paloučku a zkoprněla jsem.