Koně a pohoda

TAJEMSTVÍ-3

Arden stál a čekal kdy jeho majitelka přijde. Čekal když v tom uslyšel podivný šelest v nedalekém lese. Obrátil hlavu tak aby vyděl do lesa a netahal za provaz kterým ho Helena přivázala ke stromu. Znovu se v lese něco šustlo, ale byl vidět jen letmý závan bílé košile která se mihla mezi stromy. A pak už nic slyšet nebylo, jen sova několikrát žalostně zahoukala a asi se vydala na lov. Arden stál a neklidně přešlapoval. Někdo se ho dotkl na hřbetě a kůň se vzepjal na zadní. Mával ve vzduchu nejprve předními a poté i zadními nohami, dokud si neuvědomil že s ním nikdo není. Znovu zaslechl praskot větviček z lesa a uviděl dva páry lesklých očí mezi stromy. Opět se obrátil k lesu zády a natočil uši do zadu aby mu nic neuniklo. Chvílemi viděl záblesky očí a začal neklidně přešlapovat. Ze stínu lesa se začal k Ardenovi přibližovat temný stín a když na něj dopadla záře měsíce, viděl dva vlky připravené ke skoku. Přitiskl uši k hlavě, dal hlavu co nejníž, tak jak mu to dovoloval provaz, a přichystal se k obraně. Vlci se začali pomalu obezřetně přibližovat. Když byli v úrovni Ardenových předních nohou, zaútočili. Arden ze začal zmítat, kopat a snažil se dostat pryč od stromu.
Při útoku na krk se Arden vyhnul, ale vlk mu stačil poškrábat kus zad. Vlci po neúspěchu začali dorážet na nohy a snažili se koně strhnout na zem.
Arden využíval již posledních sil když se ozvalo „Dost!“.
Otevřela jsem oči a vyděla že jsem ve světlé místnostli a ležím v posteli. Chtěla jsem se zvednout, ale cítila jsem bolest v levém rameni. Rozhlédla jsem se po pokoji ve kterém jsem ležela a viděla velké okno za kterým se rozprostírala louka, na ní se páslo malé hříbě se svou matku a opodál se pásli další koně. 'Jak jsem se sem dostala?' pomyslela jsem si, ale to už někdo vcházel do mého pokoje.